Depresivní stavy jsou charakteristické zejména zhoršenou, skleslou nebo smutnou náladou. Depresivní člověk se obvykle není schopen radovat, budoucnost vidí pesimisticky, má nízké sebehodnocení a zažívá pocity viny. Přítomné mohou být i pocity bezcennosti, bezmoci a beznaděje. Dochází ke ztrátě zájmů jedince a narůstá jeho pasivita, která je zesílena úbytkem energie a snadnou unavitelností.  Obvyklé jsou také poruchy spánku a apetitu. V závažných případech se mohou objevit sebevražedné myšlenky.

Úzkost a strach jsou zcela běžné emoce, které mají za normálních okolností pro člověka ochranný a informační význam. Úzkost je obvykle charakterizována jako stav neurčité vnitřní tísně, kdežto strach je reakcí na definovatelné nebezpečí. Jednodušeji řečeno, u strachu (na rozdíl od úzkosti) se obáváme něčeho konkrétního (výšky, pavouků, uzavřených prostor apod).

Úzkost i strach se projevují na úrovní myšlení, emocí i tělesného prožívání. Pokud úzkost i strach nabývají závažnějších forem, mluvíme již o úzkostných poruchách. Nezřídka jedince překvapí doprovázející silná vegetativní reakce (bušení srdce, zrychlený tep, pocení, třes, napětí ve svalech apod.), což bývá důvodem pro vyhledávání odborné lékařské péče.

Psychóza je stav, při kterém jedinec ztrácí kontakt se skutečností. K narušení kontaktu s realitou dochází z důvodu odlišného vnímání (halucinace) a/nebo interpretace reality (bludy). Daný jedinec se pak chová pro okolí neadekvátně a nepochopitelně. Psychóza může narušovat život jedince na všech jeho úrovních a v některých případech může vést až k invaliditě. Nejznámějším zástupcem skupiny psychóz je schizofrenie.

Asi nejvýstižnější definice psychoterapie, která je připisována Doc. Skálovi, který psychoterapii charakterizoval jako utkání, v němž boduje terapeut a vítězí pacient. Mnohem formálněji lze na psychoterapii nahlížet jako na metodu, kdy se terapeut setkává s klientem, aby za pomoci psychologických prostředků umožnil klientovi realizovat změny, které následně povedou k jeho uspokojivějšímu životu.

Mezi psychologické prostředky patří rozhovor, vytvoření terapeutického vztahu, neverbální chování, relaxace aj. V psychoterapii se klient s terapeutem domlouvají na zakázce, tj. cíli, na kterém budou v průběhu sezení pracovat. Někdy ovšem klient není schopen formulovat jasnou zakázku. To vůbec nevadí, protože cílem může být i to, aby si klient uvědomil, co vlastně potřebuje.

Samotný psychoterapeutický proces může být různě dlouhý. Rozeznáváme psychoterapii krátkodobou (do 3 měsíců), střednědobou (3-6 měsíců) a dlouhodobou (déle než 6 měsíců). Délka psychoterapeutického procesu vždy závisí na zakázce a také na vzájemné dohodě mezi klientem a terapeutem.

Individuální psychoterapie je formou psychoterapie, která je založena pouze na interakci mezi klientem a terapeutem (dyadický vztah). Individuální terapie je obvykle volena tam, kde se nepředpokládá přímá souvislost mezi stavem klienta a situací v rodině nebo pokud si klient nepřeje účast rodiny, či rodina účast na terapii odmítá. V této formě psychoterapie má velký význam vztah mezi klientem a terapeutem (terapeutický vztah). Kvalitní terapeutický vztah se totiž významně podílí na vytvoření bezpečného a důvěrného prostředí, ve kterém klient může najít odvahu mluvit o svých těžkostech a postupně jim také začít čelit. Cílem individuální psychoterapie může být změna postoje klienta k situacím, které nemůže změnit nebo naopak podpora klienta, aby dokázal změnit skutečnosti, které změnit jdou.

Skupinová psychoterapie je formou psychoterapie, kdy se klienti setkávají ve skupině za účelem terapie. V takové skupině je každý klient více méně samostatným jedincem, ale zároveň se může setkat s reakcemi ostatních členů na jeho osobu, chování či životní příběh. Klient rovněž může zjistit, že podobné problémy řeší více lidí a že v dané situaci není sám. Může také získat cenné rady a poznatky. Ve skupině probíhá mezi členy tzv. skupinová dynamika. Obecně tedy lze říci, že skupinová psychoterapie se zabývá jednotlivcem ve skupině, jednotlivcem v rámci skupiny a skupinou samotnou.

Nejčastěji probíhá skupinová psychoterapie tak, že klienti a terapeut(i) sedí v kruhu, což umožňuje, aby každý dobře viděl na kteréhokoliv člena, čímž se podporuje co největší vzájemná interakce. Skupiny obvykle trvají 1,5 hodiny. Formálně se skupiny dělí na otevřené (průběžně se mění složení klientů ve skupině) a uzavřené (po celou dobu existence skupiny se v ní nacházejí stejní klienti). Skupiny se mohou sestavovat podle nejrůznějších kritérií (věk, pohlaví, diagnóza, životní problémy aj.). Skupiny se rovněž mohou dělit podle svého zaměření na biografické (zabývá se životními osudy klientů), tematické (zabývá se vybraným problémem) nebo interakční (zabývá se vztahy mezi členy skupiny).

Párová terapie je formou psychoterapie, která se zaměřuje partnerskou dvojici a její problémy.  Cílem párové terapie je pomoci partnerské dvojici, aby byla schopna zvládnout závažné konflikty a problémy, které partnerský vztah narušují. Terapeut se během sezení s partnerskou dvojicí snaží nalézt problematické aspekty soužití (narušená komunikace, odlišné představy o vztahu, neschopnost dojít ke kompromisu apod.). Následně pomáhá dvojici k obnově partnerské harmonie.

V některých případech ovšem není možné, ani účelné partnerský vztah udržet. V této fázi může být terapeut nápomocen při zvládání rozchodu/rozvodu, jelikož může jít o výraznou stresovou zátěž. Terapeut rovněž může pomoci partnerům v adaptaci na nový životní styl.

Rodinná terapie je formou terapie, ve které není v centru pozornosti jedinec, nýbrž celá rodina. Přestože v oblasti rodinné terapie existuje mnoho modelů, všechny sdílejí společný předpoklad, že potíže jedince (člena rodiny) jsou důsledkem problematického dění v celém systému (rodině). V rámci rodiny se může jednat o narušenou komunikaci, nejasná pravidla, nevhodné emoční klima v rodině apod. Různé prožívání situace jednotlivými členy rodiny vede k ovlivnění jejich vzájemných vztahů. Rodinný terapeut se tedy zaměřuje na vztahy a dění v rodině. Terapeut dává přednost tomu, k čemu dochází mezi členy rodiny před tím, k čemu dochází v každém členovi rodiny zvlášť.

Kategorii závislostí nejčastěji tvoří duševní poruchy a poruchy chování, které vznikly v důsledku užívání nějaké psychoaktivní látky (alkohol, drogy). V našem centru přistupujeme k závislosti jako ke způsobu života na dluh. V našich individuálních a skupinových setkáních se zabýváme trvalou změnou přístupu k životu závislého i k jeho blízkým.

Hledáme motivaci a vyžadujeme dodržování několika málo nenáročných pravidel. Naše cesta není zkratkou k rychlé změně, ale je vytrvalou cestou k dospělosti a dospělému chování. Vycházíme z vlastní dlouhodobé zkušenosti s prací se závislými.

Krizová intervence je formou krátkodobé psychoterapie, jejímž cílem je podpora klienta, který prožívá svou situaci jako zátěžovou nebo ohrožující. Podstatou krizové intervence je vytvoření bezpečného a důvěrného prostředí, ve kterém se bude klient schopen (za pomoci terapeuta) zorientovat ve své situaci. Klient spolu s terapeutem vytvoří plán, který povede k řešení krizové situace. Terapeut se zaměřuje pouze na ty oblasti klientova života, které bezprostředně souvisí s krizovou situací a zároveň se snaží podpořit schopnosti a dovednosti klienta, které mu umožní aktivní řešení problémové situace.

Nezřídka se může stát, že se člověk „nenapasuje“ do žádné kategorie nebo u sebe (či blízkého člověka) zažívá něco, co ho znepokojuje a čemu nerozumí. Během konzultace si Vás terapeut vyslechne, případně se doptá na doplňující informace a následně Vám sdělí odborné stanovisko. Během odborné konzultace nebude stanovena diagnóza, neboť určování diagnózy je výsadou lékařů.

Terapeut Vám však může sdělit podezření na diagnostickou kategorii, kterou však může potvrdit pouze odborné lékařské vyšetření. Rovněž můžete získat informace o možnostech řešení nebo případné terapie. Terapeut Vám může nabídnout terapeutické služby našeho centra nebo Vám doporučit služby jiných specialistů či zařízení. Ze strany terapeuta je vše v rovině doporučení, takže záleží na Vás, jak se rozhodnete.  Naší filozofií je poskytování kvalitní péče, nikoliv přesvědčování klientů, aby za každou cenu čerpali péči v našem centru.

Spolupráci s rodinnými příslušníky a blízkými závislých považujeme v terapeutickém procesu za velmi důležitou. Rodinní příslušníci a partneři mohou být závislým velmi prospěšní, ale zároveň jsou chováním závislých významně ohroženi. Rozeznávat však, co je prospěšné pro závislého a sám se v tom neztratit a nedojít k újmě, je těžká a niterná práce. Jedná se o podpůrnou skupinu, která slouží blízkým jako opora, místo ke sdílení problémů a k předávání zkušeností. Poskytujeme také jednorázové konzultace.