Závislost, nebo být sám sebou mezi druhými.

Dnes ve velké míře používáme slovo závislost téměř k veškeré činnosti, kterou vykonáváme opakovaně, nebo s velikou vášní. Nemyslím, že člověk, který řekne jsem závislý na běhání nebo, že jsme všichni závislí na dýchání vzduchu kolem nás, že se jedná o závislost. Závislost znamená patologické zneužívání čehokoli, které vede k destrukci mne samého nebo mých vztahů. Rozlišuji závislost a potřebu. Můžu mít potřebu si zacvičit, zaběhat abych se cítil lépe, byl sám se sebou spokojenější, zlepšil si kondici. Konec konců dýchání je také potřeba, potřeba pro život každého z nás. Lidé, kteří jsou patologicky závislí často mají destruktivní vztah k životu samému. Někdy se též považuje konzumace drog, hazard nebo sledování porna jako pomalé umírání, nebo pomalá sebevražda (alkohol považuji za jednu z nejtvrdších drog). Prostě fetuji, koukám do monitoru, nebo riskuji vydělané nebo jinak nabité prostředky, ale rozhodně nežiji autentický život ve vztazích se svými blízkými. Život, kde se můžu radovat z toho co jsem udělal pro druhé, pro sebe, sdílet radost s ostatními a prožívat strasti, realizovat se, překonávat nástrahy, které život přináší.
Jak to celé vzniká a kde se závislost bere přesně nevíme. Gen závislosti zatím objeven nebyl. Jelikož závislí lidé se rekrutují i ze zdravých rodin a prostředí, vidíme, že jde nejspíš o kombinaci příčin. Jako terapeuta mě zajímá prostředí, vztahování a chování. Pozoruji, že vztahové možnosti závislých jsou v jistém směru neuspokojivé. Snášet blízkost je pro ně náročné. Ve vztazích jsme vždy vystaveni napětí mezi dvěma polaritami. Buď na jedné straně naplňujeme vlastní potřeby a cíle, nebo chceme být s druhými a podřizovat se jejich potřebám a cílům. Ideální je být s druhými sám sebou. Musíme tedy volit kolik pozornosti a času věnujeme svým vztahům. Volit může ale jen ten, kdo má možnosti volby. U lidí, kteří jsou závislí, se ukazuje, že své možnosti nevyužívají plně, v mnoha případech tedy možnost volby nemají. Nevyužívají totiž svoje možnosti, které jim závislý způsob života zastírá. Snaží se, aby kvůli svému strachu a úzkosti měli vztah co nejvíce zajištěný. Strach z opuštění, osamocení či nízké sebehodnocení je vede k podřízenosti, nebo naopak vysoké kontrole partnera. Tak se někdy stane, že se dva závislí lidé dají dohromady a jeden z nich dělá dealera pro oba. Tragická kombinace. Takto se snaží vytvořit vztah i mnoho těch, kteří nefetují, nepijí, jen prostě žijí závislým způsobem života. Jejich strach je vede k tomu, aby zajistili práci, partnera, prostě cokoli. Vše je promyšlené, na upřímné prožívání není prostor. Nedávno mě zarazila jedna mladá paní otázkou. Vy víte, co cítíte a co vám říkají vaše emoce? Byla překvapená, když jsem ji odpověděl kladně. V jejím životě nebylo mnoho místa pro prožívání. Snažila se vždy vše hodnotit a hledat, co je pro ni nejvýhodnější, ale nějak zapomněla zohlednit sebe, svoje prožívání. Bývá to důvod, proč lidé mimo jiné zneužívají drogy. Prostě jejich nezvládnuté emoce je zatěžují natolik, že se to bez drogy zvládnout nedá. Často vyhledávají opakovaně situace, které nezvládají a nejsou sto si připustit destruktivitu takového chování. Chvíli to trvá, než si zdevastují zdraví, psychiku, vztahy a v neposlední řadě vlastní morálku. Cesta závislosti vede k beznaději, bezradnosti a osamění.
Závislost je jen jedna. Ať již je látková, nebo nelátková, projevuje se destrukcí blízkých vztahů a sebe samých. Látková závislost je pro rozpoznání nejsnazší. Výrazné změny nálad a chování doprovází také ztráta kognitivních funkcí. Podstatně těžší je zjistit nelátkovou závislost např. patologické hráčství. To se nestačíte divit, když zjistíte, že partner prohrál dům, auto, zadlužil se, aniž by si toho kdokoli všiml. Patologičtí hráči umí svoji závislost mistrně skrývat. Bývají to velmi dobří manipulátoři. Jejich přetvářka působí na okolí velmi sebejistě, a tak se jejich rodinné a pracovní vztahy rozpadají pomalu, o to zákeřněji.
Pokud se někdo rozhodne skoncovat se svou závislostí, měl by vyhledat odbornou pomoc. Znám několik případů, kdy se závislý člověk dostal z debaklu v ambulantní terapii. Začal pravidelně navštěvovat individuální nebo skupinovou terapii, nejlépe kombinaci obojího. Dodržoval těch pouhých několik pravidel, které po účastnících terapie vyžaduji, a projevil dostatek trpělivosti. To jsou opravdu jen ojedinělé případy. Není to cesta pro každého. Ústavní, pobytová léčba v začátcích abstinence má své opodstatnění. Klienti tam projdou odvykacími stavy pod kontrolou odborníků a naučí se jistému řádu, který je pro jejich abstinenci důležitý. Nakonec ten řád je pro závislé tou nejdůležitější oporou v dobách krize. Po absolvování pobytové léčby považuji za nezbytnou následnou péči. Při ní si s klienty předáváme zkušenosti, jak zvládnout nástrahy života v abstinenci. Každý má samozřejmě své vlastní starosti, ale existují druhy nástrah, které se prolínají. Často jsou to oblasti, které se týkají zavedených stereotypů trávení volného času. Například místo chození na pivo, které sloužilo jako uvolnění od pracovního stresu, musí závislý hledat jiný způsob, jak si ulevit od stresu a napětí. Zdánlivá maličkost, ale ono to zasahuje do celých rodinných systémů. Pozměnit je, to přináší konflikty a ty vyvolávají další stres a napětí. Bez podpůrné skupiny, nebo šikovného terapeuta, je taková změna příliš. Nástrahy v podobě reklam a alkoholu v regále jsou všude. Jít na obyčejný nákup, může být pro někoho závislého na alkoholu velký problém. Pravidelné setkávání, sdílení, podpora skupiny se ukazuje jako dobrý způsob, jak se učit novým vzorcům chování, porozumění druhým a blízkosti.
Někdy se setkávám s názorem, že pokud lidé přestanou pít, fetovat, hrát, nebo se dostanou z jiné nelátkové závislosti, jsou vyléčeni. Bohužel, mám pro ně špatnou zprávu, nejsou. Jednou už ve svém životě zkusili, jaké to je žít v závislosti a sklon vrátit se k závislému způsobu chování, ten přetrvá. Potvrdí to každý závislý, který si prošel recidivou. Žít v abstinenci znamená pečovat o sebe, o svoji duši a být pozorný k myšlenkám a pocitům, které se nás snaží svést z cesty svobody, nezávislosti a odpovědnosti.